Měření hladiny krevního cukru

Autor: Tomáš Buchtela Vzdělávání, 11.12.2011, 11:00

V tomto článku se zaměříme na jedno z velmi důležitých a zároveň velmi často používaných vyšetření, které se využívá jak v prostředí záchranných služeb, tak i následné nemocniční a také domácí péči.

Jedná se o měření hladiny krevního cukru – tzv. glykémie. Fyziologické hodnoty hladiny krevního cukru se pohybují v rozmezí 3,6 – 6,8 mmol/l. Hodnoty nižší než uvedených 3,6 mmol/l se nazývají jako hypoglykémie, vyšší hodnoty pak označujeme jako hyperglykémie (u každého jedince mohou tyto limity být nastaveny trochu jinak a každý je také vnímá rozdílně). Glykémie v průběhu dne samozřejmě kolísá vlivem příjmu potravy, fyzické aktivity, stresu a celé řady dalších podmínek. Vyšší hladinu cukru tak máme bezprostředně po jídle (než jí inzulín stačí zase srazit do normálních hodnot), nižší glykémii pak můžeme krátkodobě zpozorovat například po větší fyzické aktivitě nebo při déletrvajícím hladovění.

V přednemocniční péči klademe na hodnotu glykémie velký důraz, neboť ta přímo ovlivňuje funkci mozku. Glykémii bychom tedy měli měřit při každé poruše vědomí bez zjevné příčiny.

Přístroj pro měření hladiny krevního cukru se nazývá glukometr. V dnešní době již existuje nepřeberné množství výrobců, kteří dodávají na trh nejrůznější typy glukometrů. Ty nejmodernější diabetikům nabízejí interní paměť, kam si mohou ukládat k naměřeným hodnotám také podané dávky inzulínu, množství sacharidů, které snědli a umožňují tak komplexní správu diabetického režimu. Pořízení glukometru hradí zdravotní pojišťovna jednou za 10 let všem pacientům, kteří si aplikují inzulin více než 3× denně (pacientům léčeným dietou nebo tabletami glukometr nehradí).

Ke glukometru patří také takzvané měřící proužky – jedná se o tenký proužek s kontaktní plochou, která se zasune do glukometru a na druhou stranu proužku se sací vrstvou se pak aplikuje krev. Moderní glukometry pro funkci potřebují jen velmi malé množství krve, v řádku mikrolitrů. Glukóza obsažená v krevní plazmě zreaguje s chemikáliemi v testovacím proužku. Pomocí fyzikálně-chemických procesů glukometr vyhodnotí výši glykémie, která se zobrazí na displeji glukometru. S každým novým balením testovacích proužků je třeba glukometr zkalibrovat.

K měření glykémie používáme kapilární krev. Nejčastěji z konečků prstů, lze však použít i krev z paže či stehna . Ideální je 3. nebo 4. prst na ruce, kterou pacient příliš nepoužívá. Vpich pomocí jehly nebo speciálního odběrového pera dodávaného ke glukometrům provádíme na boku bříška prstu. Nikdy nepícháme přímo do bříška nebo do okolí nehtu. Pro pacienta je tento způsob zbytečně bolestivý. Kůži odezinfikujeme a provedeme vpich. První kapku krve otřeme, neboť dezinfekce může zkreslit výsledek měření a teprve druhou kapku krve aplikujeme na testovací proužek. (Pokud je možnost, tak se doporučuje před měřením ruce omýt pod vlažnou vodou a řádně otřít. Lépe se tak prokrví a my pak nemusíme z pacienta krev „ždímat“.)

Hypoglykémie

Jedná se o hodnoty nižší než 3,6 mmol/l (i diabetiků navyklých na vyšší hladiny krevního cukru se mohou příznaky objevit již při hodnotě nižší než 4 mmol/l). Příčin hypoglykémie může být mnoho..nejčastěji se jedná o nedostatečný příjem cukru v potravě, předávkování inzulínem nebo jako následek nadměrné fyzické zátěže (například sport). Hypoglykémie se rozvíjí velmi rychle a mezi její hlavní příznaky patří vlhká, opocená kůže, třes končetin, tachykardie, nevolnost, slabost, nervozita, možná zmatenost a agresivita (hypoglykémie velmi často svými příznaky připomíná opilost!). Některé glukometry mají přednastavené hodnoty „normální“ glykémie, proto nám po změření hypoglykémie mohou napovědět nápisem například nápisem „hypo, low sugar“ a podobně. Měli bychom také brát na zřetel to, že každý glukometr má své hranice. Nemůžeme tedy čekat, že pokud má pacient například 1,1 mmol/l, tak nám tuto hodnotu vždy glukometr ukáže. V případě, že se hladina dostane pod glukometrem přednastavené limity, napíše se nám na displej chybové hlášení – LOW a nikoliv přesná hodnota glykémie. Při hypoglykémii se může objevit až hypoglykémické kóma, které se rozvíjí zhruba při glykémii kolem 2 mmol/l. Glykémie nižší než 1,5 mmol/l je závažná, hodnoty nižší než 1 mmol/l jsou kritické až letální. První pomocí při hypoglykémii je podání rychle vstřebatelných sacharidů – pokud je pacient při vědomí a je schopen polykat, tak můžeme podat oslazený čaj, nebo coca-colu. Rovněž lze dát cukr pod jazyk, odkud se také relativně rychle vstřebá. Při hypoglykémii spojené s bezvědomím již nic per os nepodáváme (riziko aspirace)!! Někteří diabetici u sebe nosí tzv. injekci první pomoci – Glukagon, který aplikujeme do svalu. Nástup účinku však bývá pomalejší. Záchranná služba při prokázané hypoglykémii podává nejčastěji 40% glukozu i.v.

Hyperglykémie

Hladina krevního cukru vyšší než 7 mmol/l se označuje jako hyperglykémie. Při glykémii vyšší než 10 mmol/l se cukr filtruje do moči a strhává s sebou vodu. U pacientů pak dochází k dehydrataci. Déletravající hyperglykémii tak můžeme zjistit vyšetřením moče, kde je přítomnen cukr. Příčin hyperglykémie může být několik: vynechání nebo nízký příjem inzulínu (nebo PAD), nadměrný příjem cukrů ve stravě nebo stresové stavy. Hyperglykémie se projevuje únavou, silnou žízní spojenou s nadměrným pitím a močením. Hyperglykémie narozdíl od hypoglykémie pacienta akutně neohrožuje na životě. Avšak vyšší hladina cukru má dlouhodobě nepříznivý vliv například na cévy (ateroskleróza), může dojít k poškození sítnice a vysokým cukrem velmi trpí také ledviny. Déletrvající hyperglykémie se může rozvinout do tzv. ketoacidotického kómatu, které narozdíl od hypoglykémického kómatu vzniká pomaleji. Při hyperglykémickém kómatu dochází v těle k hromadění ketolátek (aceton, kyselina máselná), které jsou pro náš organismus toxické. Dech takového pacienta je pak cítit po acetonu, kůže může být zarudlá a mohou se objevit i bolesti břicha. Hladina glykémie při takovémto stavu bývá až kolem 30 mmol/l! Úmrtnost u tohoto stavu se pak pohybuje kolem 15%. Stejně jako u hypoglykémie, ani extrémně vysoké hodnoty cukru nám glukometr nemusí ukázat. V případě překročení měřících hranic glukometru opět vyskočí chybové hlášení (HI, HIGH apod.). Nesplést si nápis HI s hypoglykémií! :)

Měření glykémie patří do každodenního života svědomitých pacientů s diabetem, kteří si díky glukometru mohou lépe kompenzovat své onemocnění. V prostředí záchranných služeb patří glukometry již několik let k běžné výbavě výběhových batohů a zdravotnických kufrů a tak se „glymča“ stala běžným vyšetřením, bez kterého si záchranáři pomalu již ani nedokáží svou práci představit.

Tomáš Buchtela

-buw-